Za zakladatele moderní lékařské homeopatie je všeobecně považován dr. Samuel Hahnemann (1755 - 1843), který svou celoživotní prací přivedl dosud empirickou aplikaci pravidla podobnosti k samostatné vědecké disciplíně a osobité a svébytné metodě léčby.

Homeopatie je metoda léčby, která podává nemocnému takovou látku, která má v pokuse na zdravém jedinci schopnost vyvolat podobné příznaky, kterými trpí nemocný člověk . V takto podané definici se skrývá i onen "zákon", "pravidlo" či "fenomén" podobnosti, tedy hippokratovské SIMILIA SIMILIBUS CURENTUR ("podobné nechť je léčeno podobným").

Homeopatické léky se připravují ze vstupů rostlinného, nerostného a živočišného původu a (s výjimkou tzv. "specialit") nesou latinský název suroviny, ze které vznikly postupným ředěním, čili dekoncentrací. Ostatně stupeň dosaženého ředění (počet dekoncentrací) je vyjádřen číslicí uvedenou za názvem příslušného homeopatického léku, která je doplněna písmenky "CH" nebo "D".Ta informují lékaře, lékárníka i pacienta o tom, jestli byla vstupní surovina ředěna v poměru 1 : 100 (CH) nebo jen 1 : 10 (D). V prvním případě značí "CH" centezimální (setinné) ředění dle Hahnemanna, ve druhém případě značí písmenko "D" ředění v desetinné škále. Nejobvyklejší lékovou formou, ve které se homeopatické léky dodávají, jsou granule.

---> Monokomponentní homeopatika v oblíbené lékové formě homeopatických granulí od laboratoří dr. A. C. Quemouna v Paříži

Úkolem lékaře homeopata je určit pro pacienta takový lék, jehož "obraz" (=souhrn příznaků, které vyvolal v koncentrované podobě v pokuse na zdravých osobách) se jeho obtížím co nejvíce podobá. Soubor informací o jednotlivých homeopatických lécích se nachází v knihách označených "Materia medica homeopathica" (to jsou ty, ve kterých si homeopat při vyšetření tak úporně listuje).

Někteří lékaři předepisují pacientům zásadně jen jeden lék a vyčkávají, zda se dostaví účinek, jiní předepisují více léků podávaných s odstupem času (hodin, dnů až týdnů). Zástupci prvně jmenovaného směru se označují jako "unicistní homeopaté", zástupci druhého jako "pluralistní homeopaté". Z hlediska dosahovaných terapeutických výsledků není mezi oběma přístupy žádný rozdíl a v praxi se lze setkat jak s nešikovnými unicisty , tak pluralisty a naopak. Jinými slovy kvalitu lékaře - homeopata nelze posuzovat podle počtu léků, které předepisuje, nýbrž zásadně podle výsledků, které léčbou dosahuje.

Lékař - homeopat tedy nevybírá lék na základě nozologické diagnózy (=názvu onemocnění), nýbrž výhradně na základě shody mezi jeho obrazem v materia medica a souhrnem ("obrazem") pacientových obtíží. Výjimku tvoří skupina homeopatických léků označovaných slovem "speciality" ("polykompozitní přípravky", "komplexní preparáty" apod.), které byly dány na trh k usnadnění samoléčby a jsou směsicí monokomponentních (jednosložkových) homeopatik, která se v léčbě daného onemocnění používají nejčastěji. Homeopatické speciality se vybírají podobně jako klasické (školní, alopatické) léky, tedy na základě nozologické diagnózy (homeopatické komplexní preparáty na kašel, na rýmu, na nevolnosti spojené s cestováním a podobně). Některé homeopatické speciality mohou obsahovat - vedle homeopatických - i osvědčené alopatické složky.


<--- Homeopatický polykompozitní přípravek SINUSPAX tradičně doporučovaný k léčbě komplikovaných infekčních rinitid ("rým") a sinusitid (zánětů vedlejších nosních dutin) od evropského specialisty na výrobu komplexních homeopatických přípravků Laboratoires Lehning z Francie.


Homeopatii řadíme mezi tzv. celostní (holistické) metody léčby, kterým je společné to, že se na pacienta dívají jako na psychosomatický celek a nerozdělují jej podle topografie či odborností, tak, jak to činí klasická (školní, alopatická) medicína. Homeopat proto léčí celého člověka a nikdy ne pouze aktuální projev jeho "konstitučního" (terénního) onemocnění.

Homeopatie je tradičně rovněž považována za informativní terapii, která nepracuje s konkrétní chemikálií jako klasická medicína, nýbrž pouze s imateriální informací (energií), která je obsažena v homeopatickém léku a to díky zvláštnímu způsobu jeho přípravy. Proto jde o metodu, která nemá a nemůže mít žádné nežádoucí vedlejší účinky nebo kontraindikace ve farmakologickém slova smyslu, o metodu "reaktivní", stimulující obranné pochody nemocného organismu k tomu, aby se s chorobou vyrovnal sám tou nejpřirozenější cestou : řízeným samovyléčením.


NEJČASTĚJŠÍ OTÁZKY, KTERÉ KLADOU PACIENTI:

* Jaká onemocnění dokáže homeopatie vyléčit ?
Obecně se dá říci, že doménou klasické medicíny jsou akutní choroby a doménou homeopatie zase ty chronické a recidivující. Neznamená to však, že by homeopatie neuměla léčit řadu vysloveně akutních problémů, stejně jako to neznamená, že by si klasická medicína nedokázala poradit s žádným chronickým onemocněním.

Z akutních chorob dobře léčitelných výhradně homeopaticky, jmenujme například záněty průdušek, alergie, rýmy, většinu angín, trávicí problémy nejrůznějšího druhu, záněty středního ucha, potíže s menstruací u žen, nezávažné kožní problémy, nemoci z pohybu, zvracení v těhotenství, atd.atd.

* Musí homeopatii provozovat výhradně lékař ?
Je to bezpodmínečně nutné, neboť jenom on je schopen provést u konkrétního pacienta výběr nejvhodnější terapie, kterou nemusí být nutně homeopatie. I lékař homeopat je rád, že má k dispozici účinné klasické léky, například antibiotika, která však používá k léčbě výjimečně a to ve stavech, které již neumožňují samostatné homeopatické řešení.

* Mohou homeopatické léky užívat těhotné ženy a malé děti ?
Homeopatie je informativní terapie, která nemá nic společného s podáváním chemických léčiv, pro která jsou podobná omezení typická. Homeopatické léky může tedy užívat bez obav každý.

* Je možné kombinovat klasické a homeopatické léky ?
V odůvodněných případech ano. Pacient trpící cukrovkou bude pokračovat v léčbě inzulinem i v případě, že jej začne léčit homeopat. Na straně druhé však mnohdy nemá smysl duplicitně léčit jedno onemocnění klasickým a současně i homeopatickým lékem. O účelnosti či vhodnosti podobných kombinací musí u konkrétního případu rozhodnout lékař.

* Může se během homeopatické léčby pít káva a používat zubní pasta s mentolem ?
Ano, i když se traduje, že silně aromatické látky účinek homeopatických léků ruší. Proto se doporučuje užívat homeopatika s jistým, například hodinovým odstupem od jídel, kávy nebo čištění zubů.

* Smí se na homeopatické granule sahat rukama ?
Jistě, i když je lépe použít k podávání dávkovače granulí, ze kterého vysypeme příslušný počet homeopatických kuliček přímo do úst, aniž bychom na ně museli jakkoliv sahat.

* Může homeopatie vyléčit rakovinu ?
Tak zvaná rakovina představuje onemocnění, ke kterému je třeba přistupovat s velkou pokorou a skromností ve vyjadřování, uvědomíme-li si jak lstivě a nevyzpytatelně se chová a jak málo o mechanismech jeho vzniku víme. Klasická medicína v posledních desetiletích investovala do jeho výzkumu nepředstavitelné částky, aby při jeho léčbě dosáhla jen velice dílčích úspěchů a - až na několik výjimek - naprosto selhala v pokusech vysvětlit jeho skutečnou příčinu. Lékař homeopat tyto dílčí úspěchy samozřejmě vítá a nevzbuzuje v pacientech naději, že homeopatie je schopná tuto nemoc vyléčit. Na straně druhé nelze nevidět některé zajímavé výsledky, kterých i homeopaté v terapii tohoto onemocnění dosáhli. Vzhledem k výše uvedenému se proto dá říci, že jde o chorobu, která je učebnicovým příkladem vhodnosti kombinovaného přístupu, tedy současné léčby klasické a homeopatické.

* Lékař mi doporučil užívat 5 granulí jednoho homeopatického léku. Nestačila by mi menší dávka ?
Homeopatický lék nedávkujeme v alopatickém slova smyslu. Jeho prostřednictvím pacientovi podáváme informaci, která je pro jeho organismus impulsem k nastartování vlastních uzdravujících pochodů. Tuto informaci nelze "předávkovat" a patrně ani "poddávkovat", neboť její předání funguje efektem "všechno nebo nic". Není tedy žádný terapeutický rozdíl mezi podáním tří, pěti nebo deseti granulí a logicky tedy neplatí, že deset granulí je "silnější" dávka než pět.

Vzhledem ke způsobu přípravy homeopatických jednosložkových léků je však praktické podávat více granulí najednou, abychom minimalizovali riziko, že podáme zrovna tu, na kterou se výsledné ředění v průběhu přípravy nedostatečně navázalo. Tři až pět granulí je tedy jakýsi terapeutický reflex, který se po generace dodržuje a jeho oprávněnost prověřil čas a zkušenosti.

* Slyšela jsem, že homeopaté jsou proti očkování. Je to pravda ?
Jde o nesmírně komplikovanou otázku, na kterou neexistuje jednoduchá odpověď. Je pravda, že homeopatie má rezervovaný postoj k některým typům očkování, tedy zejména těm, jejichž účinnost je vysoce diskutabilní a z hlediska holistického pohledu na nemoc někdy přinášejí více škody než užitku. Na straně druhé nelze nijak zpochybňovat přínos vakcinace proti smrtelným a invalidizujícím chorobám (tetanus, záškrt, dětská obrna). Konkrétní rozhodnutí musí u konkrétního pacienta - v mantinelech vymezených zákonem - učinit pediatr ve spolupráci s rodiči.


Biozemedelstvi Adware remover